Zhotovování projektové dokumentace je náročný proces, nemyslitelný bez řádného věcného i časového vymezení práv a povinností zhotovitele a objednatele, pro které je písemná forma nezbytná. Nedostatek písemné formy vede téměř vždy, zejména ve fázi účtování odměny, ke konfliktům, zpravidla končícím podáním žaloby. Uplatnění nároku touto cestou je však bez písemné smlouvy problematické, a to z důvodu důkazní nouze na straně architekta, který jako žalobce v případném sporu nese důkazní břemeno.

Jedinou formou smlouvy o dílo ve výstavbě, kterou je možno doporučit, je forma písemné smlouvy, o jejíž obsah je mezi architektem jako zhotovitelem a klientem jako objednatelem velice často „sváděn boj“, ze kterého architekt ne vždy vychází jako vítěz. Je přirozené, že při uzavírání smlouvy se každá ze smluvních stran snaží uplatnit taková ustanovení, která jí zajistí nejen v rámci zhotovování projektu, ale i v následných fázích výstavby výhodné postavení. Rozumný a zkušený investor zpravidla s návrhem architekta, který vychází z doporučených vzorů a standardů a je základem rovnovážného smluvního vztahu, souhlasí. Bohužel takových není mnoho a spíše převažují investoři volající (buď z nedostatku odbornosti, zkušeností, nebo i záměrně) po stručných a jednoduchých smlouvách, jednostranně prosazují návrhy směřující k jejich výhodnějšímu postavení, případně z návrhů předložených architektem požadují vypustit ustanovení, která považují buď z nedostatku odbornosti, nebo i z důvodů zištných za zbytečná. Architekt, který je mj. vystaven ekonomickému tlaku a získání zakázky je pro něj „životně“ důležité, je zpravidla nucen na „licitaci“ o obsahu smlouvy přistoupit a jeho pozice není lehká a jednoduchá. Jsou však hranice, jejichž překročení znamená pro architekta nepřiměřené riziko.

Jednou z důležitých součástí smlouvy, která by v žádné smlouvě na zhotovení projektu neměla chybět, je konkrétně formulovaná a časově určená součinnost architekta jako zhotovitele a investora (developera či jiného subjektu v jeho funkci) jako objednatele. Tuto funkci plní především, vedle obecných definicí spolupůsobení architekta a klienta uvedených přímo ve smlouvě, příloha smlouvy, obsahující časový harmonogram konkrétně definovaných činností obou stran a jejich vzájemnou podmíněnost. Tato příloha však zpravidla ve smlouvách chybí a v důsledku její absence zákonitě vznikají spory o to, zda architekt je, či není v prodlení s plněním povinností, ke kterým se zavázal. Obecně formulovaná ustanovení o součinnosti a spolupůsobení smluvních stran ve smlouvě jsou bez konkrétní specifikace a časového určení pouhou proklamací, a pokud se smlouva na ně omezí, většinou jsou tím založeny problémy, často končící u soudu. Zhotovení projektu je proces bez aktivní účasti objednatele nemyslitelný a závěrečné dohadování o tom, že investor chtěl něco jiného, a proto nehodlá projekt zaplatit, je absencí shora uvedeného založeno.

S problematikou součinnosti v rámci prací na zhotovení projektové dokumentace úzce souvisí cena, resp. rozpočtový náklad na realizaci projektované stavby. Požadavek investora, aby se při realizaci díla „vešel“ do předem určené finanční částky, je pochopitelný a samozřejmě i oprávněný. Nehledě na to, že od rozpočtových nákladů stavby se odvíjí i architektův honorář, je třeba ve smlouvě tuto část pečlivě upravit, a to zejména s ohledem na možné zvýšení rozpočtových nákladů, ke kterému dochází nejen z důvodu změny cen prací a dodávek v průběhu projektování, ale, což bývá častější, z důvodu věcných změn uplatňovaných investorem v procesu zhotovování díla nad standardy, na základě kterých byl na počátku proveden odhad rozpočtových nákladů. Požadavky investora, uplatňované v průběhu prací na projektu, je třeba nejen pečlivě dokumentovat v podobě oboustranně podepsaných dokumentů, ale příslušným ustanovením ve smlouvě, případně aktuálně uzavřeným dodatkem ke smlouvě pamatovat na to, aby případný dopad změn, jak cenových, tak věcných, nebyl důvodem k odstoupení od smlouvy ze strany klienta. Akceptaci požadavku objednatele na dodržení předem stanovených rozpočtových nákladů stavby v projektu bez dalšího nelze doporučit, a to ani v případě, kdy součástí díla není rozpočet.

Frekventovaným požadavkem investorů je vypuštění nebo změna článku upravujícího autorská práva zhotovitele projektové dokumentace. Tak např. v návrhu smlouvy na zhotovení projektové dokumentace stavby objednatel navrhoval následující ustanovení: „Zhotovitel prohlašuje, že dílo vytvořené na základě této smlouvy není dílem ve smyslu autorského zákona“. V jiných, poměrně častých případech bylo např. požadováno prohlášení zhotovitele, že „se autorství vzdává“, případně má právo dokumentaci užít ke všem způsobům užití, provádět v ní bez souhlasu zhotovitele změny atd. Uvedené požadavky investorů je třeba odmítnout, a to jednak proto, že autor se nemůže platně autorství vzdát nebo ho na někoho třetího převést, ale pochopitelně i proto, že projektová dokumentace, ve smyslu ustanovení § 2 autorského zákona, autorským dílem je. Odmítnutí má své opodstatnění, neboť s autorstvím je úzce spojena odpovědnost. Požadavkům investorů na další způsoby užití projektu je možno vyhovět poskytnutím licence, která může být zahrnuta přímo ve smlouvě o dílo.

Jiří Kadlec

Advokátní kancelář Kadlec & Stránská
JUDr. Jiří Kadlec a JUDr. Věra Stránská
Josefská 34/6, 118 00 Praha 1
Tel.: 257 532 431
Fax: 257 532 209
E-mail: kadlecj@pha.inecnet.cz

Pozn. red.: Detailním analýzám smluv se budeme, stejně jako v Bulletinu ČKA 3/2008 str. 33, věnovat i v dalších číslech.