V uvedeném případě dochází k setkání několika vzájemně kolizních skutečností, mezi nimiž bude nutné rozhodnout. Na jedné straně stojí obecně technické požadavky na stavby, na druhé straně nemovitá kulturní památka, jejíž obnova a nové funkční využití je více než žádoucí, přičemž možnosti přestavby jsou – s ohledem na její charakter – pochopitelně omezené.

Z hlediska ochrany zájmů na úseku technických podmínek a požadavků na stavby je rozhodnou právní úpravou zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, který se problematikou technických požadavků na stavby zabývá v několika ustanoveních. Prováděcí vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, nepřiměřeně a často neodůvodněně omezuje práva občanů bezpočtem restriktivních opatření, regulace v textu předpokládají často více či méně skrytě potřebu udělení výjimky. Dle § 169 odst. 2 stavebního zákona platí, že výjimku z obecných technických požadavků na výstavbu lze v jednotlivých odůvodněných případech povolit pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, ze kterých tento předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, a jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví, života osob a sousední pozemky nebo stavby.

Požadavky na světlou výšku místností staveb školských zařízení upravuje čl. 59 odst. 1, z něhož předpis v čl. 63 povolení výjimky neumožňuje. I přes tuto skutečnost se ovšem domníváme, že povolení výjimky je v tomto případě na místě.

Při rozhodování je třeba brát v úvahu podstatnou součást rozhodované věci, která je ve smyslu priorit dokonce prvořadá, jíž je péče o památkový fond, jeho obnova a nalezení vhodných funkcí. V této souvislosti je přihlížet k souvisejícím předpisům o památkové péči spolu se základními ustanoveními mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána.

Rozhodnutí stavebního úřadu by mělo sledovat především smysl a účel rozhodované věci. Je tudíž nezbytné zkoumat, zda jsou při navrhovaných parametrech zajištěny základní požadavky funkčnosti. Pro stavbu jsou určující určité principy popsané ve stavebním zákoně, zejména zda stavba jako celek, její jednotlivé části a prvky vyhovují požadavkům na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost a hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při udržování a užívání stavby včetně bezbariérového užívání stavby, ochranu proti hluku a úsporu energie a ochranu tepla.

Pokud bude stavební úřad postupovat čistě formalisticky a zohledňovat pouze doslovné znění předpisů bez ohledu na jejich účel, pak zřejmě výjimku z dotčeného ustanovení nepovolí a po formální stránce tomuto rozhodnutí nebude možné nic vytknout. Jsme však názoru, že by měl v tomto případě vzít v úvahu ustanovení zákona o státní památkové péči a pravidla obecné správy uvedená v § 2 až § 8 správního řádu a výjimku povolit.