Architekt by měl být ve složitém procesu investování a stavění pro svého klienta advokátem a současně jednat v souladu s veřejným zájmem. Tyto požadavky jsou občas v rozporu a někdy je docela obtížné nalézt vyváženou polohu. Jisté však je, že jedna ze základních podmínek úspěšného hledání je architektova nezávislost. Ta je součástí etiky naší profese.

Jedním z pokušení, která ohrožují nezávislost architekta, jsou výrobci a obchodníci nabízející provize. Na přesyceném trhu je to z jejich pohledu pochopitelné chování – kvalitou a cenou třeba již konkurovat nelze, tak se nás snaží zaujmout něčím jiným. Investor nám však svěřuje projekt stavby kvůli tomu, abychom ji navrhli co nejlépe vzhledem k jeho záměru, a jistě neočekává, že se budeme rozhodovat podle toho, který obchodník nám nabídne víc. Pokud tedy chceme svoji profesi dělat správně, nezbývá než odmítnout.

Autorizovaná osoba je odpovědná vůči klientovi a nabídka provize je s tímto postavením v rozporu. Takový postoj plyne nejen z českých právních předpisů, ale také z profesních standardů uznávaných ve vyspělých státech. Nabídka provize učiněná firmami je sice v rozporu s dobrými mravy, nicméně není zcela nelegální. Nelegálním a v rozporu s profesními předpisy se celý proces stane v okamžiku, kdy je – bez respektu ke stanoveným profesním principům – akceptován architekty. Architekt je při navrhování především povinen navrhovat takové materiály a konstrukce, které vyhovují obecným požadavkům na bezpečnost (§ 158 až 159 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu – stavební zákon). Jakákoliv dohoda o provizi by musela být dohodnuta předem s klientem, neboť právě proti němu tato forma dohody míří, resp. mířit může, přičemž je klient proti takto (bez jeho vědomí) uzavřené dohodě fakticky bezbranný. S ohledem na ustanovení § 12 a 13 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, jakož i vzhledem k ustanovení § 13 až 20 (zejména § 14) Profesního a etického řádu ČKA, je architekt povinen vykonávat profesi tak, aby nebyla v rozporu s obecnými právními předpisy a nebyla neslučitelná s předpisy Komory. Architekt je povinen vyvarovat se takových aktivit, které hrozí střetem zájmů; v případě, že takový stav nastal nebo nastat hrozí, je architekt povinen tuto skutečnost oznámit klientovi a upozornit ho právě na hrozbu střetu zájmů, a to až k případnému odstoupení od zakázky se všemi z toho plynoucími důsledky (například souhlas s užitím díla třetí osobou udělený dle § 26 odst. 1 PEŘ ČKA, neboť se jedná o překážku na straně architektově, a jsou tudíž dány důvody pro jednostranné odstoupení od zakázky klientem).

Z některých nabídek firem je ale zřejmé, že dodavatelé stavebních materiálů jsou pro zvýšení odbytu ochotni nabízet i služby a platby na hranici dobrých mravů, anebo dokonce za ní. Odpovědnost vůči klientovi však nese za své rozhodnutí architekt.

I láhev vína můžeme považovat za úplatek. Sice symbolický, ale nepřípustný. Samozřejmě že máme všichni rádi víno, ale jistě chutná lépe bez pachuti polystyrenu, střešních tašek nebo svítidel, tedy koupené za poctivě vydělaný honorář.

K tomuto tématu jsme se již vyjadřovali v Bulletinu ČKA 1/2010 a na webu – odpovědi na dotazy v rubrice Právní servis.

David Mareš, Jiří Plos