Zastupitelstvo může měnit parametry územního plánu v závazné části výlučně procesními postupy popsanými ve stavebním zákonu (tedy nikoliv svým ad hoc učiněným usnesením). Pokud by byly tyto parametry součástí části směrné, pak by situace byla podstatně jednodušší (úpravou směrné části). Určité možnosti skýtá spíše stavební zákon stavebnímu úřadu, který může v odůvodnění vysvětlit, proč určitý způsob zástavby připouští jako vhodný (například v souvislosti s posouzením urbanistické a architektonické kvality dle § 90 stavebního zákona). Vyžaduje to ovšem snahu rozumě rozhodnout a ne se alibisticky rozhodnutí vyhnout; aby si však SÚ vytvořil určité odborné zázemí pro toto rozhodnutí, může využít dobrozdání od původního tvůrce ÚP i od nového zpracovatele, popřípadě odborných posudků na toto téma. Zastupitelstvo se nemůže přímo závazným způsobem vyjadřovat k tomu, zda určitou „projektovou dokumentaci povolí“, či nikoliv, ale může se (jako účastník řízení), obvykle s podporou názoru vyjádřeného nějakou stavební komisí nebo na základě expertního posouzení a stanoviska, vyjádřit a jeho názor může být doporučující. K tématu prostorové (objemové) regulace existují také metodická stanoviska MMR z té doby, která by pro odůvodnění mohla být využita, z nichž plyne, že neúměrně podrobná prostorová (objemová) regulace nepřísluší této plánovací úrovni.