Novela zákona o výkonu povolání - komentář (doc)

Informace o novele zákona o výkonu povolání:

Novelizací prošel rovněž zákon č. 18/2004 Sb., o o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a to zákonem č. 189/2008 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, který se svými důsledky dotýká též autorizovaných inspektorů. Novela vyšla ve Sbírce zákonů č. 189/2008 v Částce 59 dne 2. 6. 2008. Změny prosazené v zákoně 360/1992 Sb. jsou velmi zásadní, posilují pozici architekta jak na českém území, tak, a to především, zajišťují uznávání českých architektů v mezinárodním měřítku, s čímž měla Česká republika dlouhodobý problém.

Do českého právního řádu byla změnou transponována řada směrnic EU týkajících se odborných kvalifikačních podmínek a předpokladů pro volný pohyb osob na jednotném trhu. Základní právní předpis sjednocuje podmínky pro ty profese, které nemají specifickou právní úpravu, pro něž platí podmínky uznávání odborné kvalifikace stanovené zvláštními právními předpisy. V rámci této novely byly však novelizovány i tyto předpisy a mezi nimi v části šesté také zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů, inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Novelizace se dotýká kromě pasáží upravujících podmínky pro vstup a samostatný výkon profese občany jiných států EU a evropského hospodářského prostoru, též několika velmi podstatných změn dalších, z nichž nejpodstatnější se týkají rozsahu a specifikace oborů, pro něž uděluje autorizaci ČKA (§ 4), a to pro obor architektura, územní plánování a krajinářská architektura, a s ním spojený § 13 odst. 1 týkající se alternativního označování autorizovaných osob v jednotlivých oborech, rozsahu uznaného vzdělání pro obor architektura (§ 8 odst. 2), podmínky pro činnost společností s ručením omezeným zřízených za účelem výkonu povolání (§ 15c), standardů výkonů a dokumentace [§ 23 odst. 6 písm. j) a § 25 odst. 4 písm. c)] a konečně v přechodných ustanoveních k zákonu č. 189/2008 Sb. podmínky pro výměnu osvědčení s dosavadním označením oborů podle § 4 odst. 2, jejichž označení se mění; tato osvědčení budou nahrazena do jednoho roku od účinnosti zákona – to jest do 30. června 2009, neboť poté pozbývají platnosti.

DŮVODY ZMĚNY NÁZVU OBORŮ

Změna názvu oborů, jakož i tzv. „velké autorizace“ není samoúčelná. Dosud užívané označení vycházelo z oborového rozdělení socialistického školství a pojmově není kompatibilní s evropským oborovým pojetím a označováním: „architecture“, „landuse planning“ „town/city planning“, „spatial planning“ „fysical planning“, „Raumplannung“, „landscape architecture“ „Landesarchitektur“. Označení „architekt pro pozemní stavby“ je nesrozumitelné a přesně nepřeložitelné. Obdobně pojem „úpravy“. Důsledky tohoto pojmového zmatení se projevovaly zvláště naléhavě právě v současnosti v případech vzájemného uznávání odborné kvalifikace, dokonce i v případě tak blízkých států, jakými jsou Česká republika a Slovensko. Navrhované znění činí pojmenování oborů obecně srozumitelným v mezinárodním kontextu, neboť jejich držitelé budou nadále označování jako

- „autorizovaný architekt“, jehož rozsah působnosti se bude týkat v souladu s evropskými a euroatlantickými standardy staveb a urbanismu (v rozsahu do územního plánu obce);
- „autorizovaný urbanista“ / „autorizovaný architekt pro územní plánování“, jehož rozsah působnosti se bude zčásti překrývat s architekty (regulační plány a územní plány), zčásti bude širší o dokumenty odpovídající vyšším plánovacím úrovním kraje a státu;
- „autorizovaný krajinářský architekt“, jehož rozsah působnosti bude zachován a bude se týkat tvorby zahrad a krajiny (krajinářství) a souvisejících staveb doplňkových menšího rozsahu;

Změna zákona o uznávání kvalifikace je vhodným okamžikem k odstranění těchto nesrovnalostí a uvádí oborového označování do souladu s evropským právem a tradicí. V případě velké autorizace je tento druh označen pozitivně, nikoliv negativním vymezením oborovým – a to jako autorizace se všeobecnou působností. Podrobnosti o rozsahu působnosti těchto osob, jakož i oborových autorizací, je uvedena v nově vloženém odstavci 4, který byl převzat z dosavadního autorizačního řádu. Převzetím tohoto ustanovení přímo do zákona se dostává vymezení působnosti architektů pevného zákonného základu.

PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ PRO OBOR ARCHITEKTURA

Významnou – zdaleka nikoliv okrajovou, byť nenápadnou – je změna podmínek uznaného vzdělání pro obor architektura. Obdobně jako v případě lékařů nebo advokátů či soudců je nezbytnou podmínkou uznaného vzdělání magisterský stupeň ukončený diplomním řízením a státní závěrečnou zkouškou, a to v předepsané struktuře předmětové a s odpovídajícím podílem výuky navrhování v ateliérech (po celou dobu studia minimálně 25 %).

VÝKON PROFESE VE SPOLEČNOSTI S R.O.

Výkon profese ve společnostech s omezeným ručením, avšak s průhlednou strukturou řízení (společnosti s ručením omezeným, nikoliv například společnosti akciové, pro výkon profese zcela nevhodné), je způsobem výkonu profese ve světě užívaným; dokumenty UIA a ACE k výkonu profese s takovou formou počítají: „Architekti provozují samostatně architektonickou praxi tradičně jako jednotlivci, nebo jako partneři ve sdruženích, které nejsou právnickými osobami, popřípadě jako zaměstnanci ve veřejném či soukromém sektoru. V nedávné době vedly požadavky na odbornou praxi ke vzniku různých forem společností: standardní formou je veřejná obchodní společnost, nicméně vyloučeny nejsou ani další formy výkonu profese, například společnosti s ručením omezeným, často i tehdy, nejsou-li ve všech zemích některé formy dovoleny. Tyto formy společností mohou zahrnovat také jiné obory, než je architektura. Architektům má být přístupná a dovolena praxe v jakékoliv právně uznané formě v té zemi, v níž poskytují své služby, ale vždy na základě etických a profesních řádů a osobní odpovědnosti za konané odborné činnosti a poskytované odborné služby.“ Pro tyto účely a v zájmu maximální flexibility byla do forem výkonu profese zahrnuta i forma omezeného obchodního ručení (s. s r.o.), byly však pro ni zákonem stanoveny určité omezující podmínky, jimiž musí být zaručen požadavek a podmínka řádného výkonu profese oprávněnými odborně způsobilými osobami. Budou-li autorizované osoby vykonávat povolání jako společníci společnosti s ručením omezeným, zřízené za účelem výkonu povolání, musí být v takové společnosti většinově zastoupeny autorizované osoby mezi společníky i mezi jednateli; bude-li mít daná společnost jediného společníka nebo jednatele, může jím být pouze autorizovaná osoba; odpovědnost těchto osob za výkon povolání podle zvláštních právních předpisů, nejsou tímto ustanovením dotčena – to jest, platí pro ně ustanovení § 56 odst. 3 Obchodního zákoníku.

HONORÁŘOVÉ ŘÁDY – STANDARDY VÝKONŮ A DOKUMENTACE

Poslední podstatnější změnou je výslovné uvedení působnosti Komory vydávat profesní výkonové a dokumentační standardy a schvalovat je jako vnitřní řády. Tímto ustanovením je sice nahrazeno ustanovení o cenách a honorářích, jehož uvedení v zákonu nebylo možno obhájit, avšak zároveň se tím otevírá možnost prostřednictvím těchto dokumentů účelně sjednotit podmínky a požadavky pro výkon profese, přičemž takto provedeným výkonům lze následně přiřadit (třeba i odkazem na dokumenty vydané jinými institucemi nebo osobami) odpovídající podíl a výši honoráře.

Zákon nabývá účinnosti dne 1. července 2008.