Architektonické a urbanistické, jakož i konstrukční soutěže, představují standardní formu zadávání veřejných zakázek již několik století, přičemž nejméně 160 let tvoří zadávání veřejných zakázek touto formou ucelený systém, jehož pravidla jsou stabilizována a víceméně identicky sdílena všemi vyspělými zeměmi euroatlantického prostoru, neboť veřejně nejlépe kontrolovatelná a nejprůhlednější. Zvláštnost architektonických a urbanistických soutěží spočívá v obvyklé a pochopitelné snaze zadavatele nechat si architektem, urbanistou či inženýrem prokázat nejen jejich obecnou způsobilost zhotovit zakázku, nýbrž jejich speciální odbornou způsobilost zvládnout zcela konkrétní zadání a prokázat schopnost vlastního individuálního tvůrčího řešení pro danou lokalitu a pro daného klienta – což nemusí být obecným průkazem jeho odborné způsobilosti vždy jednoznačně dáno. Určujících faktorů speciálních je celá řada a mezi nimi zdaleka ne poslední je vztah ke klientovi, shodnost nebo blízkost názoru estetického, provozního a uživatelského a schopnost vzájemně spolupracovat.

Specifickým rysem je maximální veřejnost a otevřenost soutěže o návrh a dostupnost pro nejširší okruh kvalifikovaných uchazečů, zároveň ovšem postupy umožňují v tomto velmi specifickém procesu zadávání veřejných zakázek ochranu práv zadavatelových i soutěžících. Specifickým rysem tohoto typu zakázek je totiž částečné plnění budoucího předmětu veřejné zakázky jako součásti nabídky, kterou se uchazeči ucházejí o zadání. Zakázky se týkají obvykle značně složitých témat územního plánování, urbanismu a staveb, o nichž má zadavatel pouze rámcovou představu a potřebuje si na konkrétních návrzích a přístupech tuto představu nejprve upřesnit a po té si ověřit také profesní způsobilost uchazečů tuto zakázku zvládnout a dokončit. Mnohé bylo na úseku zadávání tohoto typu zakázek již učiněno původním zněním zákona, mnohé se navrhuje napravit a zpřesnit v předloženém vládním návrhu, avšak zůstaly v zásadě tři body, jejichž zpřesnění uvede systém soutěží o návrh do souladu s mezinárodními soutěžními pravidly, aniž se oslabí účel a smysl zákona o zadávání veřejných zakázek – spíše naopak: navrhovanými změnami se posílí.

Návrhy byla zpřesněna ustanovení o složení a funkci soutěžní poroty, jejíž kvalita a rozhodování je pro výsledek soutěže klíčový, navrhujeme zpřesnit způsob zveřejňování soutěžních návrhů (obligatorně výstavou) a konečně navrhujeme (opět s ohledem na specifický charakter soutěže o návrh), aby v případě výhrady zrušení soutěže byl zadavatel povinen v souladu s Občanským zákoníkem (§ 847 až 849) povinen stanovit zároveň způsob odškodnění, neboť hodnota návrhů dosahuje podle okolností pravidelně stovek tisíc korun. V zájmu větší otevřenosti a transparentnosti této formy zadávání předkládáme následující pozměňovací návrh.

Ke složení a činnosti poroty:

Porota musí být složena z větší části z profesionálů v oboru, protože musí být schopna co nejkvalifikovaněji posoudit díla (soutěžní návrhy), na kterých pracovaly architektonické týmy po velmi dlouhou dobu (v řádech týdnů či měsíců), díla v některých případech velmi sofistikovaná, a to vše za velmi krátkou dobu (hodnocení probíhají 1 až 3 dny v závislosti na počtu odevzdaných soutěžních návrhů). Schopnost rychlé orientace v předložených soutěžních návrzích, schopnost jejich kvalifikované analýzy a hodnocení i schopnost rozhodnout o jejich pořadí proto zařazuje činnost soutěžních porotců mezi činnosti velmi vysoce kvalifikované (ve smyslu profesních výkonových pravidel a standardů).

Osoba, která má alespoň takovou kvalifikaci, která je požadována po soutěžících, je osobou kvalifikovanou. Kvalifikovaní musí být nutně ti, kteří v porotě vystupují jako nezávislí/nepodjatí. Tato nezávislost se zkoumá nejen vůči soutěžícím, nýbrž i vůči zadavateli. V případě nezávislého/nepodjatého vztahu k soutěžícím je věc celkem nesporná a zřejmá; v případě vztahu k zadavateli působívá někdy obtíže, neboť někteří zadavatelé mají dojem, že se jim tak vymyká rozhodování z rukou. Platí však, že rozhodnutí poroty je expertním posouzením a doporučením, o němž následně rozhoduje zadavatel. Aby bylo dosaženo účelu soutěže, kterým je nejen vyhledání zpracovatele dokumentace, ale také partnera, užívá se soutěže s možností osobního představení soutěžních návrhů soutěžícími zástupcům zadavatele spolu s porotou, popřípadě účast zástupců zadavatele jako náhradníků soutěžní poroty s hlasem poradním.

Za osobu závislou je považován každý architekt, který je k zadavateli v zaměstnaneckém nebo jemu na roveň postaveném poměru, popřípadě kterému jeho postavení umožňuje v rámci budoucího správního řízení rozhodovat ve věci, která byla předmětem soutěže. Aby byla zajištěna objektivita posuzování předložených návrhů, nesmí členové poroty později převzít žádné smluvní závazky na úkoly, které vycházejí ze soutěže, ani nesmí být v žádném předchozím bezprostředním pracovním styku se soutěžícími, nemají-li být vystaveni námitce podjatosti a tak ohrozit a zpochybnit průběh a výsledky celé soutěže.

K podmínkám zveřejňování:

Souběžným smyslem soutěže je nejen nalézt nejvhodnější řešení zadaného tématu transparentní formou veřejně kontrolovatelnou, ale též umožnit soutěžícím zveřejnění návrhů jejich výstavou, popřípadě publikací. Vzhledem ke skutečnosti, že většina soutěžících není ani oceněna, ani odměněna, je forma zveřejnění (publikace) určitou formou „odškodnění“. Soutěžící mohou veřejnosti představit svůj přístup k řešení a vytvořit tak jakési svoje profesní portfolio.

K odškodnění soutěžících v případě zrušení soutěže o návrh:

Vyhradil-li si to zadavatel v oznámení soutěže o návrh nebo v soutěžních podmínkách a stanovil-li současně podmínky odškodnění účastníků soutěže, může zrušit soutěž o návrh kdykoliv do doby rozhodnutí poroty o nejvhodnějším návrhu. Předmětem plnění v soutěži o návrh je již částečné plnění budoucího předmětu veřejné zakázky. Tento specifický proces předpokládá vynaložení vlastního tvůrčího úsilí a značných prostředků na zhotovení návrhu, jehož hodnota se podle charakteru soutěže, zejména rozsahu a složitosti řešení pohybuje v řádu desítek, avšak častěji stovek tisíc korun na každý jednotlivý předložený návrh. Zrušení soutěže ve fázi před odevzdáním návrhů sice nepostrádá rovněž znaky zneužití postavení zadavatele, ale může (stane-li se tak s dostatečným předstihem) ušetřit alespoň značné náklady spojené s reprodukcí návrhů a jejich konečnou úpravou. V čase těsně předcházejícím odevzdání návrhů a zejména v čase po jejich odevzdání se už jedná o jednoznačný neoprávněný majetkový prospěch; zadavatel se s návrhy seznámí, dostane se mu odpovědi na všechny podstatné otázky a zrušením soutěže se fakticky zbaví povinnosti poskytnout alespoň symbolickou náhradu za obdržená plnění – o jinou než symbolickou formu se nejedná, neboť za cenu jedné studie (odpovídající cca 1 % z celkových investičních nákladů, to jest cca 10 % z celkového honoráře) obdrží několik studií (často v řádu desítek, někdy stovek), přičemž naprostá většina soutěžících žádnou odměnu neobdrží.

Ke stanovení cen a oděn a souběhu se zadáním zakázky:

Smyslem stanovení cen a odměn (přičemž první cena nemusí být vyplacena, je-li výsledkem zadání veřejné zakázky, v níž je cena kompenzována honorářem) je zároveň určitý vážný závazek zadavatelův, serióznost jeho záměru vyhledat zpracovatele dokumentace formou nejtransparentnější, veřejně kontrolovatelnou. Ceny a odměny vyplácené v soutěžích mají tudíž – mimo jiné – též významnou stimulační funkci, a to ve dvojím smyslu. Jednak umožňují alespoň některým ze soutěžících uhradit zčásti náklady spojené s účastí v soutěži, přičemž je tato částečná náhrada poskytnuta těm nejkvalitnějším a proto nejlépe využitelným návrhům. Kromě toho však jsou ceny a odměny vynaložené zadavatelem též vyjádřením vážného úmyslu zadavatele zadat veřejnou zakázku. V opačném případě hrozí, že zadavatelé bez rizika (které tak cele přenesou na soutěžitele) realizují soutěž pouze „na zkoušku“, aniž je k tomu povede seriózní záměr, přičemž bez vynaložení vlastního úsilí i tak obdrží značné množství práce. Takový postup by ostatně oslaboval možnosti účasti širšího spektra soutěžících týmů, protože podobný přístup by byly s to volit fakticky pouze velké kanceláře. Smyslem celého zákona o VZ je stanovit průhledná pravidla pro zadání zakázky. Celý zákon je postaven na principu, že součástí nabídky není sám předmět budoucího plnění; zákon důsledně vylučuje možnost poskytování plateb uchazečům o veřejnou zakázku. Z tohoto základního principu zákonodárce (v souladu se směrnicemi) připustil jedinou výjimku, a to soutěží o návrh. V případě výkladu ustanovení § 103 zastává tudíž ČKA názor, že se jedná o jiný režim zadávání, který nemůže být zaměnitelný s jinými standardními postupy, aniž by ztratil svůj vlastní smysl. Ustanovení § 103 představuje tudíž pouze výčet případů, na něž se vztahuje režim zákona o veřejných zakázkách v části „soutěž o návrh“ a nelze jej interpretovat tak, že připouští alternativně stejný postup, jako například otevřené řízení.

Jiří Plos