Seminář o Janu Kotěrovi a nejen o něm
Architektům v královéhradeckém regionu se podařilo ve dnech 22.–23. října 2009 iniciovat konferenci věnovanou životu a dílu Jana Kotěry, ale také dalším osobnostem české a zahraniční scény i tendencím v současné architektuře. Akci uspořádala Česká komora architektů společně s Muzeem východních Čech a Č eskou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě a Střední průmyslovou školou stavební v H radci Králové. Záštitu nad akcí převzal hejtman Královéhradeckého kraje Lubomír Franc.
Jan Kotěra, zakladatel české moderní architektury, za sebou zanechal na celém území České republiky řadu architektonických skvostů. V jednom z jeho nejvýznamnějších děl, Muzeu východních Čech v Hradci Králové, se sešly desítky architektů, inženýrů, teoretiků i studentů architektury a kunsthistorie na odborném semináři. Shodou okolností je tomu právě sto let, kdy výstavba muzea podle projektu Jana Kotěry započala. Jak sdělil ředitel muzea PhDr. Zdeněk Zahradník, „vedení muzea by chtělo uspořádáním semináře navázat na nedávno pozastavenou tradici setkávání odborníků a vytvářet tak prostor pro diskuse o architektuře“.
Hlavním iniciátorům akce, architektům Karlu Rulíkovi, Oldřichu Semrádovi a Františku Křelinovi, se podařilo pozvat přední české i zahraniční odborníky, kteří přednášeli nejen o Janu Kotěrovi a jeho podílu na vývoji moderní architektury, ale také dalších osobnostech architektonické scény 20. i 21. století. Svou účast na akci bohužel omluvili prof. Rostislav Švácha, prof. Miroslav Masák a prof. Jiří T. Kotalík.
Prvním přednášejícím byl Mgr. Jakub Potůček, historik umění, kurátor sbírky architektury Muzea moderního umění v Olomouci. Ve svém příspěvku seznámil přítomné se zásadní tvorbou Jana Kotěry a uvedl i některé skutečnosti, které nejsou příliš známé, například i polemiku nad alegorickými sochami na průčelí Muzea východních Čech. Z Lublaně přijel bývalý velvyslanec Republiky Slovinsko v České republice PhDr. Damjan Prelovšek. Právě on se zasloužil o uspořádání rozsáhlé výstavy věnované Josipu Plečnikovi v roce 1996. Plečnik, Kotěrův přítel, dokonce vystavěl vilu pro jeho dědečka, v níž nyní v Lublani žije. Prelovšekova přednáška se tedy soustředila na Plečnikovu tvorbu a také na dílo Oscara Niemayera, kterého před třemi lety osobně navštívil v Rio de Janeiru na Copacabaně.
Profesor Petr Urlich z FA ČVUT v Praze ve svém vystoupení mimo jiné upřesnil i termíny moderní a současný. „Slovo moderní není nové …Modernita je pojem, který používáme pro systém myšlení, prosazovaný v posledních 500 letech moderního vývoje. Lze ho definovat jako opakovaný pokus vymanit se z omezení zavedených systémů myšlení.“ Jako referenční body středoevropské modernity zvolil myšlenky Jana Kotěry a jeho učitele Otto Wagnera.
Na konferenci přijel také spoluzakladatel Školky SIAL, významný architekt žijící v Německu, profesor technické univerzity v Cáchách Mirko Baum. Promluvil nejen o době Kotěrově, ale pokusil se o její srovnání se současným postojem k tvorbě i životu: „Otázka současné architektury se až na nemnoho výjimek stala již dávno problémem kontaminace životního prostředí, a tím i otazníkem nad kulturním přežitím naší globalizované civilizace … Architektura chce být událostí … Úspěch každé události spočívá v tom, že se toho stane co možná nejvíc. Proto se toho i v architektuře tohoto typu musí stát pokud možno co nejvíc. Musí byt hlučná, musí byt v neustálém pohybu, musí divoce gestikulovat, musí v každém případě ignorovat své okolí – a hlavně
za každou cenu poutat pozornost, neboť především v poutání pozornosti tkví její zvrácený smysl.“
Předposlední přednáška patřila architektce a teoretičce architektury Ireně Fialové. Tématem se záměrně poněkud vzdálila od doby tvorby Jana Kotěry a prezentovala výsledky nejprestižnější mezinárodní soutěže – letošní Ceny Evropské unie za současnou architekturu Mies van der Rohe Award 2009, v jejíž porotě jako první zástupce České republiky v historii zasedala. Pokusila se přiblížit, jak si stojí české stavby v evropském kontextu. Závěry nebyly příliš optimistické. Češi zaostávají nikoli v kvalitě staveb, ale v jejich prezentaci a schopnosti komunikace s vnějším světem. Letošní výsledky soutěže upozornily na jednu z cest architektury – tvorbu veřejného prostoru pro lidi a schopnost architektury přispět k jejich lepšímu životu.
Posledním přednášejícím byl profesor Mojmír Kyselka, který v současné době působí jako vedoucí katedry architektury Fakulty stavební Vysoké školy báňské v Ostravě. Uvažoval o českém neofunkcionalismu a „tápání“ v jeho historizující odnoži, kterému se však Kotěra vyhnul jako „božstvo, které sestoupilo na zem, aby se zde zhmotnilo ve svých nejlepších stavbách“.
V pátek proběhla exkurze po architektuře dvacátých a třicátých let minulého století – tzv. Salonu republiky a nechyběla prohlídka budovy Studijní a vědecké knihovny od ateliéru Projektil architekti, která získala letošní ocenění Grand Prix architektů 2009 v kategorii novostavba. Poté proběhla diskuse. Konferenci provázela velmi příjemná atmosféra a těšila se velkému úspěchu. Také proto se již nyní hovoří o jejím pokračování. Zatím se pracuje alespoň na malém sborníku.
Markéta Pražanová
Zkrácený text předášky prof. Mirko Bauma
Hlavním iniciátorům akce, architektům Karlu Rulíkovi, Oldřichu Semrádovi a Františku Křelinovi, se podařilo pozvat přední české i zahraniční odborníky, kteří přednášeli nejen o Janu Kotěrovi a jeho podílu na vývoji moderní architektury, ale také dalších osobnostech architektonické scény 20. i 21. století. Svou účast na akci bohužel omluvili prof. Rostislav Švácha, prof. Miroslav Masák a prof. Jiří T. Kotalík.
Prvním přednášejícím byl Mgr. Jakub Potůček, historik umění, kurátor sbírky architektury Muzea moderního umění v Olomouci. Ve svém příspěvku seznámil přítomné se zásadní tvorbou Jana Kotěry a uvedl i některé skutečnosti, které nejsou příliš známé, například i polemiku nad alegorickými sochami na průčelí Muzea východních Čech. Z Lublaně přijel bývalý velvyslanec Republiky Slovinsko v České republice PhDr. Damjan Prelovšek. Právě on se zasloužil o uspořádání rozsáhlé výstavy věnované Josipu Plečnikovi v roce 1996. Plečnik, Kotěrův přítel, dokonce vystavěl vilu pro jeho dědečka, v níž nyní v Lublani žije. Prelovšekova přednáška se tedy soustředila na Plečnikovu tvorbu a také na dílo Oscara Niemayera, kterého před třemi lety osobně navštívil v Rio de Janeiru na Copacabaně.
Profesor Petr Urlich z FA ČVUT v Praze ve svém vystoupení mimo jiné upřesnil i termíny moderní a současný. „Slovo moderní není nové …Modernita je pojem, který používáme pro systém myšlení, prosazovaný v posledních 500 letech moderního vývoje. Lze ho definovat jako opakovaný pokus vymanit se z omezení zavedených systémů myšlení.“ Jako referenční body středoevropské modernity zvolil myšlenky Jana Kotěry a jeho učitele Otto Wagnera.
Na konferenci přijel také spoluzakladatel Školky SIAL, významný architekt žijící v Německu, profesor technické univerzity v Cáchách Mirko Baum. Promluvil nejen o době Kotěrově, ale pokusil se o její srovnání se současným postojem k tvorbě i životu: „Otázka současné architektury se až na nemnoho výjimek stala již dávno problémem kontaminace životního prostředí, a tím i otazníkem nad kulturním přežitím naší globalizované civilizace … Architektura chce být událostí … Úspěch každé události spočívá v tom, že se toho stane co možná nejvíc. Proto se toho i v architektuře tohoto typu musí stát pokud možno co nejvíc. Musí byt hlučná, musí byt v neustálém pohybu, musí divoce gestikulovat, musí v každém případě ignorovat své okolí – a hlavně
za každou cenu poutat pozornost, neboť především v poutání pozornosti tkví její zvrácený smysl.“
Předposlední přednáška patřila architektce a teoretičce architektury Ireně Fialové. Tématem se záměrně poněkud vzdálila od doby tvorby Jana Kotěry a prezentovala výsledky nejprestižnější mezinárodní soutěže – letošní Ceny Evropské unie za současnou architekturu Mies van der Rohe Award 2009, v jejíž porotě jako první zástupce České republiky v historii zasedala. Pokusila se přiblížit, jak si stojí české stavby v evropském kontextu. Závěry nebyly příliš optimistické. Češi zaostávají nikoli v kvalitě staveb, ale v jejich prezentaci a schopnosti komunikace s vnějším světem. Letošní výsledky soutěže upozornily na jednu z cest architektury – tvorbu veřejného prostoru pro lidi a schopnost architektury přispět k jejich lepšímu životu.
Posledním přednášejícím byl profesor Mojmír Kyselka, který v současné době působí jako vedoucí katedry architektury Fakulty stavební Vysoké školy báňské v Ostravě. Uvažoval o českém neofunkcionalismu a „tápání“ v jeho historizující odnoži, kterému se však Kotěra vyhnul jako „božstvo, které sestoupilo na zem, aby se zde zhmotnilo ve svých nejlepších stavbách“.
V pátek proběhla exkurze po architektuře dvacátých a třicátých let minulého století – tzv. Salonu republiky a nechyběla prohlídka budovy Studijní a vědecké knihovny od ateliéru Projektil architekti, která získala letošní ocenění Grand Prix architektů 2009 v kategorii novostavba. Poté proběhla diskuse. Konferenci provázela velmi příjemná atmosféra a těšila se velkému úspěchu. Také proto se již nyní hovoří o jejím pokračování. Zatím se pracuje alespoň na malém sborníku.
Markéta Pražanová
Zkrácený text předášky prof. Mirko Bauma
