[I] URČITOST PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE [PRO PROVEDENÍ STAVBY] / OBECNÁ ODPOVĚDNOST AUTORIZOVANÝCH, RESP. REGISTROVANÝCH OSOB

Činnost architekta představuje celistvý profesní výkon zahrnující poskytnutí vybraných a odborných činností ve výstavbě a souvisících odborných služeb. Základním zákonem, který vymezuje činnosti ve výstavbě, podléhající zvláštnímu právnímu režimu (tak zvané “vybrané činnosti ve výstavbě”) je zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, specificky pak především ustanovení § 46a odst. 1 a odst. 3 a § 46b odst. 1 tohoto zákona. V nich se ukládá konat vybrané činnosti ve výstavbě, to jest činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, zejména bezpečnosti (mechanické pevnosti a stability, protipožární ochrany, bezpečnosti při používání), zdraví a života (včetně ochrany před hlukem), kvality životního prostředí (ochrany přírody a krajiny a kulturního bohatství), energetické úspornosti a ekonomičnosti, fyzickým osobám, jejichž způsobilost byla ověřena podle zvláštních předpisů (právnické osoby mohou tyto činnosti konat pouze prostřednictvím těchto fyzických osob).

Stavební zákon předjímá vydání zvláštního právního předpisu pro určení přesnějších podmínek výkonu povolání. Tímto předvídaným zvláštním předpisem je především zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, který uvedenou podmínku stanovuje v § 2 odst. 4 a 5 přesněji, přičemž přesněji vymezuje i celkový okruh činností konaných autorizovanými osobami: § 2 odst. 1 a 2 zahrnuje do rozsahu autorizace úplný celek činností vybraných a činností odborných, neboť – důsledně domyšleno – nelze vybrané činnosti vykonávat bez opory v celém souhrnu souvisejících činností odborných.

Pro připomenutí uvádíme, že vybrané činnosti podle § 46a odst. 2 písm. a) stavebního zákona zahrnují projektové činnosti, jimiž se rozumí „zpracování územně plánovací dokumentace a dále zpracování dokumentace staveb pro vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení, včetně statických a dynamických výpočtů konstrukcí staveb.S výjimkou staveb pro bydlení, staveb podzemních, opěrných zdí a změn těchto staveb se za vybrané činnosti nepovažuje zpracování dokumentace drobných staveb a jednoduchých staveb a jejich změn; dokumentaci těchto stave zpracovává kvalifikovaná osoba“.

Druhé z uvedených ustanovení určuje základní právní rámec odpovědnosti fyzických (a jejich prostřednictvím právnických) osob konajících tyto činnosti, a to v odstavci 1 při projektování, v odstavci 2 při provádění staveb. Autorizovaná osoba vykonávající činnost uvedenou v § 46a odst. 3 písm. a) “odpovídá za správnost, úplnost a proveditelnost zpracované projektové dokumentace. Statický výpočet musí být zpracován v takové formě, aby byl kontrolovatelný. Projektant odpovídá za správnost a úplnost zpracování konceptu a návrhu územně plánovací dokumentace. Projektant je povinen přizvat ke zpracování dílčích částí projektové dokumentace další oprávněné projektanty s příslušnou specializací, není-li způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám”.

Rozsah působnosti autorizovaných osob stanovuje část třetí zákona o výkonu povolání, to jest ustanovení § 12 až 19, přičemž obecný rámec odpovědnosti je uveden v § 12 až 16. Podle těchto ustanovení je autorizovaná osoba zejména odpovědna za odbornou úroveň výkonu své činnosti, je povinna je vykonávat osobně, popřípadě ve spolupráci se specialisty s příslušným oprávněním, chránit práva k duševnímu vlastnictví, zejména práva autorská a práva průmyslového vlastnictví, dbát platných obecně závazných právních předpisů a předpisů profesních, vystříhat se střetu zájmů, popřípadě konat činnosti s vybranými činnostmi neslučitelné, dále se odborně vzdělávat, vykonávat práce pouze v rozsahu, pro který jí byla udělena autorizace a opatřovat jí zpracované dokumenty řádným způsobem a svoji činnost evidovat, být pojištěna a tak dále.

Celistvost výkonu profese a architektovu odpovědnost za vypracovaný projekt je rovněž součástí ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), v němž se výslovně uvádí, že “právo autorské se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části….”; v ustanovení § 11 odst. 3 má autor (architekt) “právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou osobou (autorský dohled), nevyplývá-li z povahy díla nebo jeho užití jinak, anebo nelze-li po uživateli spravedlivě požadovat, aby autorovi výkon práva na autorský dohled umožnil”. Toto ustanovení pak koresponduje s ustanovením § 17 písm. h) zákona o výkonu povolání, v němž se výslovně uvádí právo i povinnost architekta “provádět autorský nebo technický dozor nad realizací stavby”.

Součástí takto celistvě pojaté profese je soubor výkonových fází, jejichž součástí jsou jednak fáze přípravné a předprojektové (fáze 1 a 2), fáze projektové (fáze 3 až 6) a konečně fáze spjaté s prováděním stavby samé (fáze 7 až 9). Součástí projektových fází je i vypracování projektu pro provedení stavby (fáze 5).

Architekt v průběhu této fáze buď sám, nebo ve spolupráci s poradci a specialisty propracuje projekt až do úrovně jednoznačně určující požadavky na kvalitu a charakteristické vlastnosti díla, umožňující vypracování poptávky dodavatelům díla, a to zejména zpracováním nezbytných výkresových znázornění detailů
• výtvarných (tvarových, strukturních a barevných / estetických),
• konstrukčních,
• materiálových,
• dispozičních a provozních,
• technických a technologických,
[například výkresové znázornění s nutnými detaily v měřítku 1:50 až 1:1 a s nutnými textovými vysvětlivkami a popisy, vše za spolupráce potřebných profesí] v celé standardní skladbě textové a výkresové části dokumentace [včetně vypracování stavebně-technických specifikací k projektu pro provedení stavby (a k využití pro podklady pro výběr dodavatele/zhotovitele stavby) architektem a profesními specialisty a konzultanty, to jest stavebně-technických specifikací, seznamu položek a výkazu plošných výměr a přehledu množství a popisu materiálu], jedná-li se o nestandardní řešení nebo není-li možné odkázat se na platné technické normy.

Odkazem na platné technické normy, a to s nutnými textovými vysvětlivkami a popisy, tak učiní, jestliže tyto normy stanovují požadavky na stavby ve smyslu výše uvedeném nerozporně a s postačující přesností. V tomto případě platí, že řešení technických a technologických detailů je součástí výrobní nebo dílenské dokumentace [k tomu blíže viz bod /II/], vždy zpracovávané dodavatelem stavby, přičemž architekt může být pověřen kontrolou (supervizí).

Nerespektování celistvosti projektu a projektových výkonů a odpovědnosti, která s poskytováním těchto výkonů souvisí, však není v rozporu pouze s předpisy stavebně právními a autorskoprávními. Často se totiž zapomíná, že autorem projektu musí být osoba s příslušným oprávněním, která nese za projekt několikanásobnou odpovědnost. Vůči klientovi odpovědnost občanskoprávní, a to za škody, které případné chyby v projektu v budoucnu způsobí. Vůči profesnímu společenství pak nese odpovědnost správní - disciplinární. A konečně vůči společnosti obecně i případnou odpovědnost trestní, jestliže svými pochybeními způsobí významné škody na majetku, popřípadě na zdraví nebo dokonce životě. Má-li ovšem osoba, která vyhotovila projekt, takovou odpovědnost vskutku účinně nést, musí k tomu mít vytvořen dostatečný prostor – to jest musí mít účinnou kontrolu nad celým procesem projektování a nad procesem provádění stavby při sledování, děje-li se tak v souladu s projektem, s požadavky klienta a s veřejným zájmem.

Určitou “bariérou” v tomto celistvém pojetí projektování je rozpad tohoto procesu projektování do fází vztahujících se ke správním řízením. Stávající právní úprava obsažená ve stavebním zákonu působí v této souvislosti až kontraproduktivně, neboť fázování jednotlivých řízení není v souladu s logikou projektování. Ani jedno z veřejných správních řízení neplní zcela svůj smysl a účel; zejména to platí pro projekt pro stavební povolení, podle něhož se ovšem pravidelně nestaví. Pro provedení stavby samé je obvykle třeba vypracovat podrobnější projekt prováděcí, který však už nepodléhá veřejné kontrole; z uvedeného důvodu nabývají mnozí klienti i nepříliš způsobilí profesionálové pocit, že zpracovávání projektu pro provedení stavby představuje jakousi zvláštní fázi, na ostatních projektových fázích nezávislou. Mají-li však obhájit svoje zásahy do projektu, uchylují se zpravidla k tvrzení, že se v případě projektu pro provedení stavby jedná toliko o technické provedení projektu (asi obdobné písařskému rozepsání hudební partitury). Tento postup je však v zásadním rozporu s výše popsanými právními povinnostmi, které architekt nese, a narušuje architektovu odpovědnost.

[II] ODPOVĚDNOST ARCHITEKTA ZA VADY PROJEKTU A ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU VADAMI PROJEKTU

Jak bylo popsáno v bodu [I], nese architekt v procesu výstavby rozsáhlou odpovědnost za výkon profese. Tato skutečnost by měla mít vždy odraz nejen ve smlouvách uzavřených mezi klientem a architektem, nýbrž i mezi klientem a dodavatelem stavby, v níž by mělo být specifikováno postavení architekta při výkonu kontrolních činností konaných z pověření klienta.

Předpisy soukromého práva ze začátku devadesátých let, jimiž jsou občanský zákoník jako lex generalis a obchodní zákoník jakožto lex specialit, opustily ve vztahu k technické normalizaci dřívější řešení založené na tom, že právní předpisy stanovovaly účastníkům popsaných právních vztahů v otázce jakosti dodávky výrobků a služeb pouze jednu možnost vycházející z technické normy jako primárního měřítka jakosti.

Obchodní zákoník, který je ve věci stanovení jakosti poměrně skoupý, jednoznačně preferuje smluvní určení jakosti zboží nebo jeho provedení; tam, kde smlouva způsob provedení nebo jakost zboží neurčuje, stanoví pro prodávajícího povinnost dodat zboží v jakosti a provedení, hodící se pro účel stanovený ve smlouvě, nebo – není-li tento účel ve smlouvě stanoven – pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá. Postavení technických norem jakožto nositelů kvality v právním vztahu upraveném těmito ustanoveními je formálně i fakticky mnohem slabší než tomu bylo za platnosti hospodářského zákoníku a lze říci, že zákon nyní sleduje spíše rozumné uspořádání věcí, než aby předem rigidním způsobem fixoval stav daný ukazateli norem bez možnosti pohotově reagovat na změny a vývoj na trhu. Závaznost technické normy jakosti pro daný závazkový vztah vznikne na základě smluvního ujednání stran, z čehož logicky vyplývá, že eventuální odchylky se budou řešit opět dohodou mezi smluvními partnery.

Smlouva o vypracování a provedení projektu stavby (smlouva o dílo), jakožto druhý hlavní smluvní typ podle obchodního zákoníku, se o kvalitě provedení díla nezmiňuje vůbec, pouze z ustanovení z ustanovení některých paragrafů můžeme nepřímo usuzovat, jak asi kvalita bude posuzována.

Uplatnění technických norem při uzavírání smluv o dílo přichází v úvahu na několika místech občanského zákoníku: například § 616 ve zvláštních ustanoveních o prodeji zboží v obchodě stanoví, že “prodávaná věc musí mít požadovanou, popřípadě právními předpisy stanovenou jakost, množství, míru nebo váhu a musí být bez vad, zejména musí odpovídat závazným technickým normám”. V obecných ustanoveních hlavy čtvrté “Smlouva o dílo”, ukládá § 663 odst. 1 ObčZ: “Zhotovitel je povinen dílo provést podle smlouvy, řádně a v dohodnuté ceně. Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí provedení odpovídat této normě.”

Pokud smlouvou nebyly vztahy smluvních stran upraveny jinak, vychází se z obecných právních předpisů pro uplatnění nároků z vad, popřípadě nároků na náhradu škody, tedy jednak z ustanovení obchodního zákoníku, jednak z občanského zákoníku subsidiárně tam, kde není tato právní materie přímo upravena obchodním zákoníkem nebo smlouvou, jak ostatně výslovně stanovuje § 1 odst. 2 obchodního zákoníku. V dotčeném případě se jedná především o uplatnění nároků z vad díla. Tento postup je upraven výslovně v ustanovení § 562 odst. 2 ObchZ takto:
“(2) Soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla
a) bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí,
b) bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle odstavce 1,
c) bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let a u staveb do pěti let od předání předmětu díla. U vad, na něž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba.”

Požadavek uplatnění nároků z vad díla bez zbytečného odkladu je tudíž podmínkou sine qua non; klient (resp. jeho právní zástupce) je povinen reklamovat tyto vady a nárokovat případně náhradu způsobených škod bez zbytečného odkladu a u zhotovitele, kterým je stavební firma, resp. u projektanta, bylo-li tu důvodné podezření, že vady díla, resp. případné škody byly způsobeny v příčinné souvislosti s vadou projektu. To se však nestalo. Těmto osobám musí být umožněno před odstraněním nárokovaných vad, resp. před odstraněním škod těmito vadami způsobených, se s namítanými vadami, popřípadě škodami seznámit a navrhnout způsob jejich odstranění a nápravy.

Mezi taková smluvní oprávnění náleží prověřovat namátkově vykonané práce a výrobky dodané na místo díla, jímž architekt klientovi potvrzuje, že dílo je podle nejlepšího architektova vědomí a znalostí v obecné shodě s dokumentací zakázky a že dodavatel má právo na úhradu faktury v architektem ověřené a potvrzené výši; toto potvrzení je podmíněno obecným posouzením a hodnocením díla, výsledky následných testů vyžadovaných nebo prováděných podle smluvní dokumentace, ověřování vydaných certifikátů, atestů, popřípadě dalších kontrolních údajů o tom, že dodané materiály, výrobky a technologie jsou v souladu s parametry předepsanými projektovou dokumentací.

Protože architekt nese odpovědnost za projekt (projektovou dokumentaci), je povinen takovou dokumentaci klientovi řádně předat; způsob předání a převzetí plnění předmětu zakázky musí být smluvními stranami provedeno sepsáním zápisu, a to i v případech, kdy jsou plněny jednotlivé části předmětu zakázky odděleně. Klientovi se ukládá uplatnit připomínky písemně do určité sjednané lhůty (obvykle do 7 nebo do 15 dnů od převzetí). Uplynutím této doby se má za to, že dokumentace obsahově odpovídá smluvnímu závazku. Klientova kontroluje a prověřuje, zda projekt nemá zřejmé vady a nedostatky. V této souvislosti ovšem nutno zdůraznit, že povinností klientovou není přezkoumávat profesní součásti a kvality projektu, například výpočty nebo takové výpočty provádět, zkoumat technická řešení a ani za ně neručí, neboť v případě skrytých vad nebo technických řešení, která jsou v rozporu se závaznými technickými normami [ať již byla tato závaznost určena jakkoliv – obecným právním předpisem nebo smluvně], popřípadě jinými závaznými předpisy, se architekt nezbavuje odpovědnosti za škody. V tomto smyslu je zásadní rozdíl mezi povahou vad projektových a stavebních. Architekt je povinen odstraňovat aktivně vady, které se v projektu vyskytnou a které zjistí v průběhu projektování nebo provádění stavby buď sám, nebo je na ně upozorněn klientem, popřípadě dodavatelem stavby – nebo i jinou osobou. Tyto vady má však (až na ojedinělé výjimky) smysl odstraňovat do dokončení stavby a uvedení stavby do užívání. Z následně zjištěné vady projektu, pokud nevznikla na stavbě škoda (zejména pokud byla stavba provedena správně), nelze uplatňovat žádné nároky (například slevu a podobně). Je tedy proti smyslu a účelu ochrany klienta sjednávat standardní výrobková ustanovení o záručních dobách pro projekt stavby, na rozdíl ovšem od stavby samé.

Architekt je klientovi v souladu se smlouvou vždy odpovědný za přímou škodu způsobenou vykonáním nebo nevykonáním sjednaných činností a poskytnutím nebo neposkytnutím sjednaných služeb. Tato odpovědnost za škodu trvá podle obecné právní úpravy tři roky, v případě škody způsobené úmyslným trestným činem pak deset let (§ 415 an., resp. speciálně v souběhu s ustanovením § 645 an. občanského zákoníku); vzhledem k tomu, že se jedná o ustanovení v dispozici smluvních stran (to jest, že smluvní strany jsou oprávněny sjednat mezi sebou lhůtu delší), a vzhledem k tomu, že obecná tříletá lhůta je naprosto nestandardní, je obvyklé sjednávat odpovědnost za škodu ve lhůtě nejméně deseti let (častěji dvaceti let) od data, kdy bylo dílo zkolaudováno, popřípadě do deseti (dvaceti) let od data, kdy byly ukončeny činnosti poskytnuté klientovi architektem. Obvyklou součástí smluvních ujednání je výluka odpovědnosti za škody nepřímé (například za škody způsobené vyšší mocí, jimž nemohl zabránit ani při vynaložení přiměřeného úsilí, které by klient mohl oprávněně požadovat, za prodlení, opominutí a škody způsobené rozhodnutími orgánů veřejné správy a podobně). Mezi tyto výluky je standardně smluvně zahrnuto též ujednání, že architekt neodpovídá za škody, úroky, náklady nebo jakékoli jiné výdaje vzniklé vadou jakéhokoli výrobku nebo vyráběného nebo továrně sestaveného systému nebo prvku nebo tím, že tyto výrobky nesplňují zvláštní pokyny výrobce nebo neodpovídají písemné dokumentaci či literatuře, na kterou se architekt odvolal během přípravy dokumentace díla nebo dodatkové dokumentace! Obdobně není vadné obvykle plnění a architekt nenese odpovědnost za případně vzniklou škodu, jestliže veřejnoprávní orgány a organizace stanoví takové omezující technické podmínky a podmínky pro objemové řešení stavebních objektů, jejichž technické řešení prokazatelně znemožňuje dosažení požadavků klienta (to však bývá obvykle vázáno podmínkou předchozího jednání architekta s klientem).

[III] ODPOVĚDNOST DODAVATELE, POPŘÍPADĚ VÝROBCE ZA VADY DÍLA A ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU DODÁVKOU STAVBY

Obdobné podmínky odpovědnosti za škodu platí i pro dodavatele. S tím rozdílem ovšem, že v jeho případě má smysl smluvně upravit odpovědnost za vady - a to tím spíše, že mnohé záruční doby za výrobky, materiály a technologie, poskytované výrobci a prodejci, jsou podstatně kratší než § 646 odst. 3 ObčZ stanovená tříletá lhůta. A to právě s ohledem na případné škody vzniklé prováděním stavby s parametry projektem speciálně stanovenými. Proto budeme nadále věnovat pozornost těm skutečnostem, které souvisí s činností architekta ve vztahu k dodavateli stavby, popřípadě k výrobcům či dodavatelům (prodejcům) architektem individuálně navržených výrobků, konstrukcí nebo technologií.

Ve smlouvě mezi architektem, klientem a dodavatelem má být proto architekt důsledně pověřován (a standardní smluvní vzory tuto skutečnost upravují), aby jménem klienta prováděl veškeré administrativní úkony spojené s přípravou a vyhotovením zakázky a s uskutečněním díla v rozsahu stanoveném dokumentací zakázky. Pro tento účel je architekt pověřen vydávat písemné, výjimečně (jen v případě nutnosti) ústní pokyny a příkazy a dodavatel stavby je povinen tyto pokyny a příkazy akceptovat (ústní pokyny musí být ve stanovené lhůtě písemně potvrzeny a není-li toto potvrzení ve stanovené následné lhůtě zpochybněno, nabývá platnosti pokynu písemného.

Bližší podmínky takového ujednání jsou uvedeny ve vzorových standardních smlouvách ČKA na dodávku stavby a z nich je možno odvodit i další věcné a právní souvislosti. Vzhledem k posuzované problematice je podstatné ustanovení, které architektovi ukládá dozírat na jakostní a množstevní soulad prováděného díla (jeho navrženého tvarového, dispozičního, provozního, materiálového a technologického řešení) s projektovou dokumentací; architekt však není standardně zodpovědný za používání stavebních prostředků, metod, technik a technologických postupů, jejich používání nekontroluje, ani je nemá na starosti a není zodpovědný za dodržování bezpečnosti práce požadované pro danou stavbu příslušnou legislativou a jinými předpisy nebo běžnými stavebními postupy (architekt nekontroluje ani není zodpovědný za jednání nebo chyby dodavatele, jeho subdodavatelů nebo jejich zástupců, zaměstnanců nebo jiných osob provádějících jakoukoli část díla včetně výrobců materiálů, výrobků, konstrukcí a technologií, jejichž parametry předepsal).

Architekt je povinen navštěvovat místo provádění stavby v časových odstupech odpovídajících provádění díla tak, aby se sám mohl seznámit s postupem a kvalitou a množstvím dodavatelem odevzdaného plnění a mohl posoudit, zda dílo pokračuje podle dokumentace zakázky. Architekt je pravidelně zmocněn k výkladu právního a věcného obsahu a rozsahu dokumentace zakázky a k vydávání stanovisek k jednáním a výkonům klienta i dodavatele stavby. Vysvětlení a rozhodnutí architekta musí být v souladu se záměrem dokumentace zakázky; při vydávání takovýchto stanovisek nesmí architekt omezit své konzultace pouze na jednu stranu smlouvy.

Architekt má právo nepřijmout práci či dodávku, která nebude odpovídat dokumentaci zakázky, popřípadě dát dodavateli stavby pokyn k zastavení takových prací a dodávek v jejich průběhu a upozornit dodavatele zápisem ve stavebním deníku, že tyto práce a dodávky nebudou převzaty. Architekt má právo, kdykoliv bude podle jeho názoru nezbytné nebo rozumné, zajistit zvláštní kontrolu nebo zkoušku díla třetí stranou, aby se zjistilo dodržování dokumentace zakázky, ať bylo zkoušené dílo či jeho část vyrobeno, instalováno nebo dokončeno, či nikoliv.

Skutečností podstatnou je, že náklady na kontroly nebo zkoušky nese dodavatel ze svého, pokud
- jsou kontroly a zkoušky stanoveny nebo předpokládány přímo ve smlouvě,
- se s nimi počítá ve smlouvě natolik podrobně a určitě, aby mohl dodavatel zahrnout cenu za tyto kontroly a zkoušky do svého rozpočtu a přihlédnout k nim ve své nabídce.
Pro případ, že budou prováděny na pokyn architekta kontroly a zkoušky,
- které nejsou ve smlouvě přímo upraveny,
- s nimiž smlouva nepočítá natolik určitě, aby jejich cenu mohl dodavatel zahrnout do své nabídky,
- které mají být na žádost architekta provedeny jinde než na staveništi, u výrobce nebo zpracovatele,
mohou jít náklady na tyto zkoušky k tíži dodavatele jen tehdy, pokud testované materiály anebo zařízení zkouškám nevyhoví tak, aby je mohl architekt schválit k použití nebo zabudování.

V ostatních případech je architekt oprávněn rozhodnout
• případném prodloužení termínu dokončení a
• částce, která má být přičtena k dohodnuté ceně a k tíži dodavatele.
Tato pravomoc architektova však nezakládá žádnou povinnost ani odpovědnost vůči dodavateli, jeho subdodavatelům, jejich zástupcům a ani žádným jiným osobám vykonávajícím jakoukoli činnost v souvislosti s dílem. Součástí architektova pověření je rovněž obvykle prověřit dodavatelem předloženou výrobní dokumentaci, data výrobků a vzorky v souvislosti s dokumentací zakázky a vydat podle toho patřičné pokyny.

[IV] ZÁVĚR

Architekt (popřípadě spolu s ním specialista) nese odpovědnost za škody způsobené na majetku nebo životech a zdraví při provádění stavby nebo jejím užívání, pokud byly způsobeny chybou v projektové dokumentaci; takovou chybou (vadou) dlužno rozumět i případ nesprávně stanoveného technického určení díla, resp. požadavků nezbytných pro určitý bezpečný provoz, byl-li vůči němu takový požadavek výslovně vznesen. Bez ohledu na to pak v případě, že se jedná o základní požadavky na dodržení předepsaných bezpečnostních parametrů, jak vyplývají z obecné právní úpravy [§ 47 stavebního zákona], zejména pro zajištění bezpečného provozu navrhovaných prostor. Častějším využíváním úsporných a k prostředí šetrných konstrukcí, technologií a materiálů lze dosáhnout stavu, kdy společenská objednávka umožní zvýšit tlak na přípravu norem. Tomuto procesu lze napomoci též zobecňováním jednotlivých zkušeností s jejich uplatňováním při výstavbě . A k tomuto účelu míří i výše uvedený výklad, neboť samy požadavky na jejich normování a standardizaci bez reálné opory v pozitivních výsledcích využití slámy či jiných materiálů mají jen malou šanci na širší uplatnění ve stavební činnosti.

JUDr. & PhDr. Jiří Plos, Ing. Jana Hrušková, JUDr. Kateřina Poláčková