Možná je ještě lepší použít praotázku z Gauguinova obrazu „Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?“

V období posledních šesti měsíců činnost Komory ztěžkla, diskuze a rozhodování o problémech je provázeno neefektivními rozpravami, mnoha rozbory, syntézami, protichůdnými nápady a zahlcující operativní přítěží.

Zdá se mi, že situace je neúnosná a efektivní schopnost představenstva rozhodovat je ohrožena. Ani společné jednání členů všech orgánů Komory, tedy představenstva, dozorčí rady, Stavovského soudu a autorizační rady nepřineslo nic povzbuzujícího. Jen řadu zkreslených informací, emotivních vystoupení, rozporuplných názorů, celkově nedobrý dojem. Výraz „blbá nálada“ je slabý.

Zdá se, že důvody tohoto stavu jsou různého původu, objektivní i subjektivní, sílí deziluze jdoucí ruku v ruce s hospodářskou recesí a rozčarování z průběhu profesní praxe architekta a špatná atmosféra ve stavebnictví celkově.

Výsledky snažení naší Komory se zdají chabé a neuspokojující autorizované osoby.

JAK TÉTO SITUACI ČELIT

Česká komora architektů je samosprávní organizace veřejného zájmu s přeneseným výkonem státní správy, zřízená zákonem č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Je tedy do značné míry úřadem. V § 23 odst. 6 a 7 zmíněného zákona jsou vyjmenovány taxativně naše mandatorní povinnosti.

Z těch 19 mandatorních povinností uvedených v odstavci 6 je zřejmé, že Komora má naplňovat veřejný zájem, pečovat o stavební kulturu, má kultivovat profesní prostředí, bdít nad profesní a odbornou úrovní výkonu činnosti autorizovaných osob (AO), spolupracovat s orgány státní správy a místní samosprávy, hájit stavovské zájmy architektů.

Komora tedy neumí, nemá a nemůže naplnit architekta invencí, nezajistí mu skvělé a lukrativní úkoly a zakázky, neobdaří architekta darem etického chování a dobrých mravů. Komora má usilovat o dosažení standardně dobrých podmínek v profesní praxi, zlepšování legislativy relevantní pro naši profesi, prohlubování profesní informovanosti, prosazovat opatření pro zvýšení veřejné gramotnosti v oblasti architektury a stavění.

Komora musí usilovat o zvýšení prestiže profese architekta a projektanta celkově. Komora nemá usilovat o to, „aby byla vidět“, Komora má usilovat, aby byla vidět „dobrá architektura“, „dobré stavby“, účelné a dobré řešení celého vystavěného prostředí.

Tímto jsem popsal ideální stav. V ideálním stavu se zřejmě nenacházíme a část autorizovaných architektů to hlasitě a nevybíravě komentuje a žádá nápravu a kroky k vyšší efektivitě činů. Žádá výsledky. Vynechám-li zavádějící a nepodložené informace „zasahujícího černého roláku“, pak jsou snahy o zprůhlednění a zefektivnění výsledků a činnosti všech orgánů Komory na místě.

Po dvaceti letech je reflexe nutná a nejde tedy snad jen o revoltu části autorizovaných osob vedoucí ke všeobecnému zmaru dříve dosažených cílů. Představenstvo Komory i já si situaci uvědomujeme, a proto píši tyto řádky, tuto úvahu.

ŘEŠENÍ SOUČASNÉ SITUACE

Řešení vidím ve dvou směrech:

1) Fungování orgánů Komory. Představenstvo ČKA by se mělo především více orientovat na řešení koncepčních otázek, zjednodušení operativy při zachování a důsledném naplňování nezbytných mandatorních povinností (seznam AO, udílení autorizací atd.). Koncepční problémy by měly předřešit pracovní skupiny a jejich závěry mají být předloženy na jednání představenstva, pak budou vydána oficiální stanoviska ČKA. Z těchto důvodů je třeba zachovat a zefektivnit činnost pracovních skupin.

V houštině řešených problémů musí představenstvo zvolit své priority činností a ty důsledně prosazovat všemi prostředky a cestami jednání se státními orgány, místní samosprávou, ostatními organizacemi, veřejností i médii.

Zvolený princip práce a postup činností musí samozřejmě prostoupit celou strukturu Komory a stát se systémem pro její fungování.

2) Organizační struktura ČKA. Strukturování práce v orgánech ČKA a v Kanceláři ČKA vychází z ustanovení v komorových řádech. Úkoly jednotlivých členů představenstva byly doposud rozdělovány volně, nyní bylo rozdělení odpovědnosti, kompetencí a práce v představenstvu i v kanceláři upřesněno a shrnuto do tabulky, kterou schválilo představenstvo.

Naznačené principy změn však musí být reálné a hlavně finančně pokryté z každoročního rozpočtu Komory. Česká komora architektů si nemá vydělávat na svou činnost, musí si ale umět vystačit ze svých mandatorních výnosů – členských příspěvků. Neustále se zvyšující nároky ministerstev (MMR, MK, MŽP, MPO a dalších institucí) na okamžitá stanoviska a připomínky ČKA k různým i velmi závažným tématům pracovníky Komory zahlcuje a klade neúměrně vysoké nároky na čas a odbornost i na členy pracovních skupin. Mezi takové dokumenty patří např. připomínky k novele zákona o veřejných zakázkách, stavebního zákona, zákona o památkové péči, připomínky ke koncepci bydlení ČR do roku 2020, novela technických požadavků na výstavbu pro hl. město Prahu atd. Nadále už Komora nemůže a nebude dodávat státní správě své elaboráty bezplatně.

Hospodaření s prostředky ČKA je a zůstane základní prioritou v práci jak představenstva, tak předsedy.

Tato moje představa dalšího vývoje ČKA musí být doplněna započatou ofenzivou na poli aktivit v Parlamentu a Senátu PSP ČR. Pevně doufám, že i nová koncepce PR aktivit a všeobecně zvýšené komunikace Komory směrem k veřejnosti přispěje k zlepšení současného stavu. Myslím, že tudy vede cesta, ať už používáme navigaci Tom Tom, nebo Galileo, musíme se umět lidsky orientovat a znát cíl cesty.

Všechny autorizované architekty vyzývám – sledujte dění v Komoře, reagujte na výzvy Komory a projevujte své názory. Hlavně hlasujte na valných hromadách. Tam má smysl posouvat dopředu nebo dozadu postavení a vliv České komory architektů, tam se má rozhodovat o dalším směřování Komory.

Jan Vrana

předseda České komory architektů